 |
| zdroj: martinus.cz |
Autor: Daniel Polansky
Originál: The Straight Razor Cure
Vydání v Čr: Knižní klub
Stran: 352
Dolní město, část města Riga, je plná šlapek, zlodějů a feťáků. A právě na tuhle odvrácenou část města dohlíží Správce, drogový dealer, co si příležitostně šlehne vlastního zboží. Jenže, když se v ulicích objeví mrtvola malé holčičky a zdá se, že s tím nikdo nic neudělá, Správce se sám vydává po stopách vraha.
"Co si myslíš, že přesně dělám?"Potměšile se usmál, jako by něco provedl a moc rád mi o tom povypráví. "Řídíte Dolní město."Jaké to rozkošné královstvíčko. "Garda by s tebou určitě nesouhlasila"Vyprskl smíchy. Nic jiného si ta poznámka ostatně nezasloužila.
Postavy
Správce je ten, z jehož pohledu je vše vyprávěno. Ovšem, co jsem si uvědomila až zpětně, tedy při psaní tohoto článku, je, že nevím jeho jméno. Opravdu si nepamatuju, že by bylo někde zmíněno. Vždy to byl Správce. Nebo poručík. Nebo bratr mého srdce. Vážně si neuvědomuju, že by bylo někde zmíněno jeho jméno, i když to může být jenom moje děravá paměť. Kdyby jeho jméno někdo věděl, prosím napište do komentářů. Ale to bylo jen tak okrajově.
Správce se o své území stará opravdu dobře. Pokud zrovna neprodává drogy, z pravidla nějaké sám bere. Bývalý voják a policista se dnes pohybuje na druhé straně zákona, přesto ze sebe vykřesá dost morálky, aby po ulicích nechal pobíhat vraha dítěte. Správce je nelítostný, sobecký parchant a pokud čekáte, že se z něj stane kladný hrdina ani to neotvírejte. Na konci knihy je to pořád hajzl. Ale je to hajzl, kterého si tak nějak zvláštně oblíbíte a začnete mu fandit. Ne že by to bylo něco těžkého, konec konců hlavní hrdiny jde po stopě člověka, který se neštítí zabíjet děti a když s nimi skončí, odhodí je na ulici.
Další výraznou postavou je Adolphus, Správcův starý přítel, který tu je za svědomí hlavní postavy. Dále se mihne Crispin, agent, který býval Správcovým parťákem. Mladý zlodějíček Wren, jehož jméno rychle zapomenete, ale musíte obdivovat jeho talent sledovat lidi. Šlechtic Čepel, jehož skutečné jméno - Beaconfield - jsem si musela zpětně vyhledat. Modrý jeřáb, Celia, či vládce Kirenské populace. Všichni se větším, či menším dílem podíleli na vývoji příběhu, ovšem většinou se knihou jen mihli.
Vypravěčský styl autora je svým způsobem jedinečný. Přestože je kniha podle mě spíše detektivka, než fantasy, líbila se mi na knize absence zábran, co se týče popisu města. Protože ani ten skutečný svět není plný dobrých lidí, kteří jsou ochotní se epicky obětovat. Většinou je to právě naopak a právě takové postavy jsou v téhle knize. A to jak mezi zločinci, tak mezi gardisty, tedy těch na straně zákona.
Spousta autorů si vytvoří anti-hrdinu, jenž v průběhu knihy nakonec otočí a z postavy se najednou stává osoba se spoustou morálních zásad. Daniel Polansky se však tímhle nenechal zlákat, což můžu jen ocenit.Je fajn, když se chování postavy nezmění o 180°.
Navíc je vždycky otravné, když je hlavní hrdina ten nejlepší, nejúžasnější a nejkrásnější. Popravdě Správce není ani jedno. A to je fajn. Mary Sue už bylo dost.
Co může některým čtenářům chybět, je takový ten popis, ve kterém se děj odehrává. Dozvídáme se o Dolním městě, že je to část města Rigus. Jenže tu zhruba končíme. Čtenáři si občas stěžují na rozvleklé vyprávění, které je naprosto zbytečné a nudné. Naproti tomu zde to až nápadně chybělo. Chyběl ten popis, taková ta omáčka, kterou vám autor něco nenápadně vysvětlí, vnese do něčeho světlo. Třeba i u dealerova sortimentu - dost dlouho mi trvalo, než mi došlo, jestli se vílí dech šňupe, pije nebo kouří.
Léčba ostrou břitvou je taková jednoduchá četba, bez nějakých výrazných složitostí. Je to živé, zajímavé a mezi záplavou YA románů, které jsou stejně všechny stejné, to určitě vynikne.
"Dostal jsem tě, chlapče. Držím tě za koule."
Zasípal jsem v odpověď: "Moje nádobíčko tě vždycky fascinovalo."
AnetKej
Žádné komentáře:
Okomentovat