neděle 13. prosince 2015

Vévoda a já | Julia Quinn

Vánoce se blíží. A já nemám ani jeden jediný dárek. Sakryš.

Anotace

Rok 1813
Simon Basset, vévoda z Hastingsu, vymyslel plán jak se zbavit všech dohazovačů a vdavekchtivých dívek ze společnosti. Předstírá náklonnost k půvabné Daphne Bridgertonové, mladší sestře svého přítele, s níž uzavře dohodu, že se jí bude naoko dvořit. Přestože nemá v úmyslu se oženit, na té dívce je něco, co mu zrychluje srdeční tep.

Daphne brzy zapomene, že jejich námluvy jsou pouhá přetvářka. Snad za to může okouzlující pohled jeho pronikavých očí nebo to, co cítí v jeho objetí, ale postupem času se do temperamentního vévody doopravdy zamiluje. Musí však chtě nechtě zabránit tomu, aby jí pohledný vévoda, který se zapřisáhl, že zůstane navždy svobodný, nezlomil srdce.




Původně jsem chtěla jen o víkendu zabít čas, tak začala hledat nějakou historickou romanci. Trochu zděšená jsem zjistila, že od autorek, od kterých běžně tento žánr čtu, už mám všechno přečtené, a nebo že mě nic neláká. Takže jsem přes hodinu hledala a hledala, dokud jsem nenašla sérii Bridgerton a to se nakonec ukázalo jako výhra.

„Má dost inteligence, aby si vyřešila vlastní problémy,“ vyštěkla Violet, „a právě teď nevypadá moc nešťastně.“
„To protože“
„Jestli mi sdělíte, že je to proto, že jste sem vtrhli jako stádo mentálně zaostalých ovcí, okamžitě se vás zřeknu.“

Obě hlavní postavy jsou tak trochu jako podle šablon, které se u historických romancí tak často používají. Simon má pověst zhýralce a sukničkáře, která však spíše přetrvává z mladších let. Jeho neochota oženit se je však velice reálná. Daphne je mladší než vévoda, naivní, ale inteligentní a se smyslem pro humor. 
I u ostatních postav jsem měla pocit, jako by to tu již bylo. Kolem Daphne krouží několik starších bratrů, kteří se jí snaží chránit, zatímco matka Viktorie mi svou přehnanou snahou provdat dceru připomínala paní Bennetovou, matku Elizabeth (Pýcha a předsudek). Díky bohu má Viktorie víc rozumu a citu pro konverzaci, než výše zmíněná pí B. 
Ovšem přesto se tu našlo spousta menších, ale důležitých detailů, které knihu odlišují od ostatních. Například Simonův problém, který se s ním táhne už od dětství, a i když o něm autorka píše hned na začátku knihy, neprozradím Vám ho. Nebudu kazit překvapení. :D
Přiznávám, že mívám problém zapamatovat si jména hlavních hrdinů. Často se mi to stává i u fantasy, kde si pamatuji spíše ty vedlejší postavy, než třeba ústřední dvojici. U historických romancí to je ještě horší, to se mi jména pletou všechny dohromady i s knihami od jiných autorek. Tu však tento problém nehrozí, protože Daphne i všichni její sourozenci se jmenují postupně podle abecedy. Nejstarší Anthony, pak Benedict, Colin, Daphne, Elois atd... To se bude pamatovat skvěle.

"Bridgertonovi jsou ta nejplodnější rodina z horní společenské vrstvy. Taková přičinlivost na straně vikomtky a zesnulého vikomta je chvályhodná, přestože výběr jmen jejich dětí může člověku připadat poněkud banální. Anthony Benedict, Colin, Daphne, Eloise, Francesca, Gregory a Hyacinth… Spořádanost je samozřejmě prospěšná ve všech směrech, ale člověk by měl za to, že inteligentní rodiče si dokážou udržet v dětech pořádek, aniž by jejich jména museli řadit podle abecedy."
A jestli na  něco nesmím zapomenout, tak jsou to společenské noviny Lady Whistledownové. Tyto "noviny" se podobají spíš směsce drbů ze života smetánky. Což je samozřejmě důvod, proč si je musím každý její člen kupovat a důkladně pročíst. Její krátké články jsou vždy na začátku kapitoly, škoda jen, že se tak dozvíte, co se v následující kapitole bude dít. Naproti tomu totožnost autorky zůstane i po dočtení knihy záhadou a já doufám, že se v některém z dalších dílů objeví. :D

Jediné, co mě trošičku unavovalo, bylo posledních několik stran před epilogem. Znáte to, přešli jste největší drama a je tu konec, který každý znal už od začátku. Mně se v takové chvíli už nikdy nechce číst všechny ty láskyplná vyznání, i když jsou vážně moc hezký. 

Vždy jsem historické romance považovala za výplach mozku, oddechové knihy, ke kterým není třeba se podruhé vracet, protože upřímně je tu spousta dalších knih z tohoto žánru, které jsou si tak podobné, až jsou zaměnitelné. Přesto je tu pár výjimek potvrzujících pravidlo, několik knih, které mi uvízly v paměti. Tato je rozhodně jednou z nich, protože právě ty malé drobnosti, které se zdají v příběhu tak nepodstatné, se mi vryjí do paměti a odlišují knihu od těch ostatních.

AnetKej





Žádné komentáře:

Okomentovat